Východočeská stopa
ve Slavii
Slavia Praha nikdy nebyla pouze pražským klubem. Její historie je příběhem lidí z celé republiky, kteří do Edenu přicházeli za snem obléknout červenobílý dres.
Výraznou stopu přitom zanechali také lidé, jejichž fotbalové cesty vedly přes Hradec Králové, Pardubice a další místa východních Čech.
Někteří byli hvězdami na hřišti. Jiní se stali trenéry, kapitány, skauty nebo lidmi, kteří Slavii pomáhali znovu a znovu. A další ji nikdy neoblékli, ale celý život nosili v srdci.
Toto je jejich příběh. Východočeská stopa ve Slavii.
Jedno z nejvýznamnějších jmen celého příběhu. Karel Jarolím přišel do Slavie v roce 1977 právě z Pardubic a červenobílý dres oblékl během své hráčské kariéry hned ve třech etapách.
Za Slavii odehrál neuvěřitelných 567 utkání, z toho 246 ligových. To z něj řadí mezi nejvýraznější hráče historie klubu.
Ještě výraznější stopu ale zanechal na lavičce. Jako trenér dovedl Slavii k mistrovským titulům v sezonách 2007/08 a 2008/09 a v sezoně 2007/08 ji poprvé v historii dovedl do základní skupiny Ligy mistrů.
František Cipro patří mezi skutečné slávistické legendy. Před příchodem do Slavie působil také ve VCHZ Pardubice.
Ve Slavii působil jako hráč v letech 1971 až 1980. Celkem odehrál 501 utkání, z toho 232 ligových, a vstřelil 41 branek.
Tři roky nosil kapitánskou pásku a se Slavií vyhrál Český pohár v roce 1974.
Poté přišla jeho druhá velká kapitola. Jako trenér dovedl Slavii v sezoně 1995/96 k mistrovskému titulu po dlouhých 49 letech. Ve stejné sezoně se Slavií postoupil do semifinále Poháru UEFA.
Jan Lála patří k největším legendám Slavie druhé poloviny 20. století.
Během kariéry absolvoval také dvouleté působení v Dukle Pardubice. Jeho hlavním fotbalovým domovem ale zůstal Eden.
Ve Slavii hrál s přestávkami dlouhých 12 let a zůstal klubu věrný i v těžkých dobách, kdy Slavia sestoupila do druhé ligy.
Na mistrovství světa v Chile 1962 získal stříbrnou medaili. V roce 2017 pak dostal svou hvězdu na slávistickém Chodníku slávy v Edenu.
Milan Šimůnek přišel do Slavie z Pardubic v roce 1983 a v Edenu strávil osm a půl roku.
Patřil k pevným článkům slávistické obrany a jeho střely z dálky dokázaly rozhodovat důležité zápasy.
Ještě zajímavější je jeho příběh po skončení kariéry. Milan Šimůnek zůstal se Slavií spojen a působil v Edenu jako hlavní skaut mládeže.
Jeden z nejvýraznějších střelců, kteří se do Slavie dostali přes Pardubice.
V roce 1973 přišel do Slavie z druholigových Pardubic. V Edenu působil v letech 1974–1978.
Robert „Segi“ Segmüller se stal jedním z nejpopulárnějších slávistických kanonýrů své doby. Ve finále Českého poháru proti Spartě vstřelil dvě branky a významně pomohl Slavii k trofeji.
Jan Mareš patří k dlouholetým slávistickým obráncům, jejichž cesta vedla přes VCHZ Pardubice.
V Edenu působil v letech 1969 až 1976 a stal se jedním z pilířů tehdejšího mužstva.
Po skončení hráčské kariéry zůstal Slavii věrný a dlouhé roky působil také jako manažer Staré gardy Slavie.
Karel Piták je jedním z nejvýraznějších jmen, která spojují Hradec Králové a Slavii Praha.
Hradecký odchovanec přišel do Slavie poprvé na podzim roku 2001. Během pěti let se z něj stala opora, klíčový hráč a později také kapitán.
Ve Slavii se objevil také v evropských pohárech a později se do červenobílého dresu vrátil. Klub ho sám označil za oporu, klíčového hráče, kapitána a ikonu.
– Karel Piták
Rodák z Trutnova patří mezi další výrazné osobnosti, jejichž cesta vedla z východních Čech do Slavie.
Do Slavie poprvé přišel na začátku roku 2002 z Hradce Králové, kam předtím fotbalově patřil. V Praze se setkal také s Karlem Pitákem, svým tehdejším fotbalovým „dvojčetem“.
Skácel patřil také k mužstvu, které se v sezoně 2002/03 dostalo do jarní části Poháru UEFA.
Tomáš Holeš je důkazem, že východočeská stopa není pouze historií.
Po působení v Hradci Králové a Jablonci zamířil v roce 2019 do Slavie. V Edenu se postupně stal jedním z nejdůležitějších hráčů mužstva.
V roce 2021 se výrazně podepsal pod mistrovskou sezonu a postupně převzal také kapitánskou pásku. V roce 2025 oslavil 200. soutěžní start za Slavii.
Oficiální klubový profil ho dnes popisuje jako kapitána Slavie a v sezoně 2025/26 eviduje 25 ligových startů.
Luboš Přibyl začínal s fotbalem ve VCHZ Synthesia Pardubice.
V osmnácti letech odešel do Slavie, kde pokračoval jako brankář a později se do klubu vrátil v trenérské roli.
V roce 2001 se stal jedenáctým českým brankářem, který dosáhl hranice 100 vychytaných nul v první lize.
Později působil jako trenér brankářů Slavie. Pardubická stopa tak pokračovala i v realizačním týmu.
Vojtěch Štěpán působil několik sezon v Hradci Králové a v roce 2013 zamířil do Slavie.
Slavia se s Hradcem dohodla na půlročním hostování s následnou opcí.
Ve Slavii sice strávil pouze část kariéry, ale jeho příběh krásně ukazuje, jak přirozeně fungoval přechod hráčů mezi Hradcem a Edenem.
A tím seznam nekončí...
Východočeská stopa ve Slavii je mnohem širší. Vedle výše uvedených jmen se v různých obdobích objevovali další hráči, trenéři, členové realizačních týmů, skauti a lidé kolem klubu, jejichž cesta byla spojena s Hradcem Králové, Pardubicemi nebo širším regionem.
Východočeská stopa se neobjevuje pouze mezi hráči.
Jiří Plíšek je výrazně spojený s fotbalem v Hradci Králové a následně také se Slavií, kde od roku 2015 působil jako manažer mládežnické akademie.
Během jeho působení vznikala moderní struktura slávistické akademie, která měla systematicky vychovávat hráče nejen pro A-tým, ale i pro profesionální fotbal.
Filip Klapka patří k novější kapitole tohoto příběhu. Bývalý ligový fotbalista, který působil především v Hradci Králové, se po letech vrátil do profesionálního fotbalu v nové roli.
V roce 2026 převzal jako hlavní trenér ženský A-tým Slavie Praha.
Jeho příběh tak ukazuje, že cesta mezi východními Čechami a Slavií pokračuje i v současnosti – a navíc také v ženském fotbale.
Naše odbočka. Naše parta. Naše Slavia.
Srdcaři z Východu jsou odbočkou Odboru přátel Slavie, která vznikla v roce 2015. Spojuje slávisty z východních Čech, pro které není Slavia jen fotbalovým klubem, ale také přátelstvím, tradicí, společnými výjezdy a zážitky.
Za roky své existence se z odbočky stala především parta lidí se stejným červenobílým srdcem. Společně vyrážíme za Slavií, sledujeme zápasy, setkáváme se a sdílíme chvíle, které by bez Slavie nikdy nevznikly.
Naše cesta začala v roce 2015 a pokračuje dál. Od východu Čech až do Edenu – stále se stejnou vášní, stejnými barvami a vírou, že Slavia je všude, kde bije červenobílé srdce.
A východočeská slávistická stopa se neomezuje pouze na fotbalové prostředí.
Herec Klicperova divadla v Hradci Králové Vojtěch Říha, který pochází z Poděbrad, o sobě veřejně řekl, že je velkým sportovním fanouškem Slavie.
Je členem souboru Klicperova divadla od sezony 2019/20 a vedle divadla je známý také jako tvůrce a moderátor pořadu Kempiči.
Zajímavým moderním příkladem je také Jakub Dobiáš, fotbalový analytik, který působil také v Pardubicích.
Jako fanoušek Slavie před více než deseti lety klub oslovil s nabídkou využití datové analýzy při hledání a hodnocení hráčů.
Jeho spolupráce se Slavií byla spojena mimo jiné s Michaelem Ngadeuem a pomohla ukázat, jak důležitou roli mohou mít data v moderním fotbalovém skautingu.
Odbor přátel – červenobílé srdce po celé republice
Odbor přátel Slavie vznikl v roce 1964. V době, kdy Slavia potřebovala podporu, se kolem něj spojovaly stovky organizovaných skupin a tisíce fanoušků. Koncem 80. let překročil počet členů hranici 10 000.
Od východu až do Edenu
Když dnes člověk stojí v Edenu a dívá se na červenobílé tribuny, možná si ani neuvědomí, kolik příběhů se do nich za více než sto let vešlo.
Mezi nimi jsou příběhy lidí, kteří přišli z Hradce Králové, Pardubic, Trutnova a dalších míst východních Čech.
Někteří zde odehráli stovky zápasů. Jiní stříleli góly, vedli mužstvo, zvedali trofeje nebo stáli na lavičce.
A potom jsou tu tisíce dalších, kteří možná nikdy nevstoupili na hřiště, ale bez kterých by Slavia nebyla tím, čím je.
Fanoušci. Lidé z odboček. Rodiny. Děti. Lidé na výjezdech. Lidé u televizí. Lidé, kteří před každým zápasem znovu oblékají červenobílou šálu.
Protože Slavia není jen Praha. Slavia je všude, kde bije červenobílé srdce.
Jedna Slavia. Jedno srdce. Od východu až do Edenu.